SO FRENCH

Sorry for that intelligent face over here.

Co je to s těmi Francouzkami, francouzským stylem přesně? Hodně mých kamarádů/ek, kteří byli v Paříži (hanba mi, já tam ještě nebyla) říkali, že se tam lidé neoblékají nijak zajímavě ani působivě. Mám jim věřit? Nejsem si jistá, co je to za kouzlo okolo těchto francouzských dívek, s jejich ležérními, přesto sofistikovanými outfity, plnými modré, černé, šedé, bílé a béžové; ale určitě chápu, že mají své místo v módním světě. Kdykoliv se kouknete na nějaké fotky z fashion weeků, jejich styl je tak jednoduchý a svěží, v záplavě těch barevností a výstředností, vždyť ho může napodobit každá z nás, no ne? (Na druhou stranu, vypadá to, že jedině francouzky mají právo se oblékat nenápadně,  jak psala Amy na Man Repeller) Například už dlouho sleduji Caroline, z blogu Pardon My Obsession, taková moje závislost. A z toho, co čtu její blog, vyvozuji, že Pařížankou se opravdu může stát každá žena, jen musí tento styl přizpůsobit své osobě. "Before you leave the house, look in the mirror and remove one accessory." Coco Chanel Třeba já. Pařížanka si klidně ověsí jedno zápěstí náramky a na druhé si dá hodinky, když jsem to zkusila já, připadala jsem si poněkud kýčovitě. Takže, pro mě je ten slavný francouzský (snadno zaměnitelné s pařížským, nikdo mi nevysvětlil, co je lepší) styl o jednoduchosti, o tom, že ráno si prostě poskládám outfit do pár minut, o kvalitě (ano, ano, ta pořád omýlaná kvalita nad kvantitou) a o celkové spokojenosti sama se sebou. Pro mě je třeba takovým nositelem francouzského stylu blogerka z Into Mind, třebaže je z Německa (tuším). A ano, co jsem měla ten den na sobě mi připomnělo croissanty, barety, výsadní postavení na fashion weeku a editorku Vogue. Ach, ta krásná klišé.

So, what's with all this ardor over French, French style precisely?  Many of my friends who has been in Paris (shame on me, I haven't been yet) said that people there don't dress super interestingly nor impressively. Should I believe them?  I'm not sure what is with magic over those French girls, with their casual yet sophisticated outfits, full of blue, black, grey, white and camel; but I definitely get they has its place in fashion world.  "Fashions fade, style is eternal." Yves Saint Laurent Every time you see pics from fashion weeks, you are overwhelmed by their efortless and fresh style in the crowd of colors and eccentricity. Every one of us can copy their style, can't we? (On the other hand, it seems only the French have the right to 'dress down' on the fashion week, as Amy of the Man Repeller wrote) Caroline of Pardon My Obsession, for example, is perfect sample that everyone can become Parisian, regardless nationality (or, in her case, her born city). You only have to adapt this style to yourself. Like me. Parisian  can wear tonne of bracelets on the one wrist and watches on the other, but I was looking quite corny when tried it. So, for me, is the famous French (easily interchangeable with Parisian style, nobody didn't explain what's more accurate) style about simplicity, about not standing an hours in front of your closet every morning, about quality (yes, yes, that tumbling quality over quantity). Into Mind, founded by German (I guess) blogger is that style to me. And yes, wearing this clothes reminded me croissants, berets, privileged place on the Fashion Week and editor of Vogue.   Ah, the beautiful clichés.

PYJAMA

Moje kamarádky těm kalhotům říkají pyžamo. A tentokrát, s mým milovaným modrým svetrem, jsem prý vypadala, jako bych fakt vůbec nevstala z postele. Možná mají pravdu; není snad dokonalé probdít (ehm, spíše prospat) celý den ve škole ve svém oblíbeném pyžamu? Mimochodem, tohle byl snad nejslunečnější den za celý podzim, nebyla jsem vůbec připravená!

My friends call these pants a pyjama.  At this time, in this outfit, with my beloved blue jumper, they said I look like I haven't roll out of bed yet, actually. And maybe, they're right; what could be better than spend time at school in your favorite pyjama? Ty the way, this was so far the most  sunny day in the fall, I wasn't prepared, uh.

THOSE DAYS

Vrátila bych tyhle dny, kdy jsem měla tolik nápadů, co nosit a co psát.

Wish I could bring back those days I knew what to wear and write.

FAKE LEATHER

Slíbila jsem si, že nezajdu do módních řetězců. Všichni určitě víte proč, prostě chci k oblékání přistupovat poctivěji a tak dále. Ale když jsem (kvůli B.!!!) zabrousila do H&M, uviděla jsem tam tyhle koženkové kraťasy, které jsem měla na svém přacím listu už od léta-takže žádný impulzivní nákup.  Nešlo odolat. Byly ve slevě. Omlouvám se sama sobě. Ale je to naposledy, už mám fakt vše, co bych tuhle zimu nutně potřebovala.  A naopak se ale pochválím za to, že třeba tento svetr jsem koupila opravdu dobře. V sekáči, za třicet korun. A světe div se, je můj zachránce v každé situaci, protože se dá nosit fakt k čemukoliv a je z kašmíru a bavlny. Navíc má perfektní barvu. P.S.: Tohle je jeden z mých nejtmavších outfitů, skoro all black!

I've promised myself I won't go to any of the fast-fashion brands. All of you sure know why, I want to be more conscious about it and so on. But when B. pulled me into a H&M, I lost it, because of these fake leather shorts, which were on my wishlist for a very long time. I couldn't resist. They were on sale. I say sorry to myself. But it's the last time I did something liek that, at least for next 3 months (wish it could be more!). And let me commend myself for buying this sweater, made from cotton and cashmere, which is big, big plus. It's my saver for that days I don't know what to wear and it's my no-brainer item when it comes to dressing. And, I bought it in thrift shop. Yes. P.S.: This is one of the darkest outfits on the blog, almost all black!

BLUE&WHITE

Jediné fotogenické zdi v našem bytě jsou: bílá a modrá. Takové dilema, když jsem stejně dvoubarevná. Nakonec to rozhodla moje (ne)láska k modré; budu mít modrou stěnu, ale můj modrý křivák nepůjde vidět. Nu což.

There are only two photogenic walls in our flat: white and blue. Such a dilemma, when you're wearing same colored outfit. Finally, the decisive point was my love for blue; I'll have a blue wall, but my blue jacket will be unseen. Well.