NOSILA JSEM: ROK 2019

 

Skoro 6 měsíců jsem se na blogu neukázala a po velmi důsledném naléhání některých mých kamarádů (myslím na vás!) jsem se odhodlala k tomu udělat jakousi reflexi za téměř už uplynulým rokem. Od února jsem ho strávila v Budapešti, v novém městě, které jsem předtím prostudovala jak teoreticky, tak i turisticky, ale nakonec pobyt v něm vypadal stejně poněkud jinak. I díky tomu, že jsem tam strávila letní semestr, a Budapešť dokáže být v létě opravdu parná si svůj Erasmus pamatuju jako sluncem prosluněný život, který sestával hlavně z toho nejlepšího. Je pravda, že můj pobyt byl dost pohodlný i v tom, že se zaprvé jazyk učím (i když jím nemluvím), kulturu už znám, navíc na mě v Budapešti čekal přítel, potkala jsem tam skvělé lidi, se kterými udržuji stále kontakt a jednu z nich s čistým svědomím můžu nazvat svou kamarádkou. Konec byl sice dost hořkosladký a ne moc veselý, ale léto pro mě dokáže spolknout i horší problémy.

Proto taky nenacházím tolik inspirace k oblékání v zimních měsících, rezignuju na dva kabáty a jinak se snažím hlavně nějak přežít. Obvykle. Ale tuhle zimu se cítím nějak víc uvolněná, i když se mi toho paradoxně sype na hlavu poměrně hodně. Právě i kvůli Erasmu budu prodlužovat, ještě nemám ani pořádně vyřešenou svou bakalářku, zkoušky ještě z minulého roku čekají...Ale mám potřebu si svoje oblečení užít. Ne "dokud ještě můžu", protože nechci myslet na to, že bych někdy měla skončit s veselými barevnými kombinacemi a vzory a tvary. Prostě a jednoduše využít to, co mám, c čím už můžu pracovat. Někdy jít za blbečka, který neví, že modrá a zelená se k sobě přece nehodí a v červené se žlutou vypadám jako z mekáče. Mňam. Někdy chci aspoň trochu působit jako femme fatale, nebo něco podobného. Pokud je život takový, jaký si ho uděláme, minimálně oblékání jde stoprocentně ovlivnit a hlavně s ním jde začít teď hned.

Chtěla bych toho napsat hodně, ale výčitky svědomí, že prokrastinuju už i tak dost často, mě tlačí k tomu vám už jen napsat hodně štěstí do nového roku a dobrý začátek (i pokračování).

P.S.: Fotky jsou opravdu seřazeny chronologicky, s potencionálním vývojem mého stylu můžete sledovat hlavně vývoj a stav mých bydlišť.

NOSILA JSEM

Mezi psaním 5 seminárek, rešeršováním jednoho projektu a plánování výletů, si samozřejmě vždycky najdu místo na článek o ničem, jen abych nemusela doopravdy něco dělat. Dobře, teď jsem se vyplakala a jen napíšu, že teď bude květen měsícem pláče a dřiny, ale doufám, že se mi to následně vyplatí. A tady tedy přináším článek "o ničem". 

První outfit byl focený někdy na začátku března a poslední tak před 6 dny, takže jde jasně poznat, jaký teplotní skok jsme udělali. I když nevím, jestli je to vůbec dobrý signál. Na druhou stranu jsme  od soboty do dnešního dne měli poměrně zataženo a poprchávalo, takže aspoň těch pár dní nebylo přehřátých (ale musím se přiznat, že mám teplo daleko raději jak zimu a fakt se na maďarské léto těším - i když vím, že mi po týdnu bude lézt krkem). Ještě poznámka k fotkám- některé jsou foceny venku a jedna je focena na mém výletu v Rumunsku, tak schválně, jestli poznáte, která to je.

A přeju vám všem krásný první Máj! Ať už se pod rozkvetlým stromem líbáte, nebo ho objímáte.

NOSILA JSEM

Venku to vypadá jako začátek jara, ale v průběhu semestru jsme zažili i pár hezky mrazivých dnů. Což znamená, že se tak nějak smiřuju s tím, že oželím sofistikovanost, eleganci a krásu, a často se spíš proměním v kuličku. Ale okrouhlým věcem se snažím vyhýbat a dávám přednost spíše lineárním  kusům. V sekáči jsem v září objevila skvělé kalhoty do pasu, které by podle mého mohly být o kousek delší, ale i tak je nosím skoro pořád - jak se můžete přesvědčit níže. 

Protože jsem stále nenašla jiné příhodné místo na focení, než svůj pražský pokoj, omlouvám se za to rušivé pozadí, ale aspoň vidíte ty krásné poličky snad ještě z původní stavby. Takže rok 1923-25?

NOSILA JSEM

Chtěla jsem na blog přidat, co jsem nosila v těchto krásných jarních až letních teplotách a pak mi došlo, že mám někde zahrabané fotky ještě ze zimních měsíců. Nechť si tedy připomeneme dobu, kdy ještě padal sníh (i když vlastně moc ne) a byla třeskutá zima. Jo, jsem ráda, že je tohle depkoidní obodbí za mnou a jediné, co mi teď neulehčuje život jsou jen zkoušky a ne počasí a s tím spojené věci.

MĚNÍCÍ SE

Děkuju bratrovi, že tyhle pánské kalhoty jsou mu moc dlouhé a velké, takže je dokážu oblíct přes boky a zároveň mají tak akorát ležérní délku. Taky děkuju Karo za fotky. Ten den jsme se byly podívat na novou pobočku Momentu, charitativního obchodu. Mně osobně tam některé věci zaujaly, ale jak už to u charitativních obchodů bývá, ceny jsou tam dost přepálené - což na jednu stranu chápu, ale momentálně na tom ještě nejsem tak dobře, abych si mohla dovolit věc, kterou můžu sehnat za 50, koupit za 200 korun. 

NOSILA JSEM

...ještě v roce 2017. Takhle nějak jsem s různými obměnami chodila oblékaná celý zimní semestr. Hnědá kabelka mi zatím drží, i když si už všímám jisté obnošenosti v tom, že sama nedokáže udržet tvar horní levé části - prostě se trochu "sesype". Neuvědomila jsem si, že když je kožená, měla bych se o ni starat stejně jako o kožené boty. Namazat krémem a naipregnovat, i když to druhé mi asi chvíli potrvá, na mém žebříčku priorit je momentálně milion věcí, jen ne impregnační přípravek.

BARVY

Téma tohoto článku vymýšlím bezmála týden. Možná i dýl. Ale hlavou mi momentálně jen prolétávají myšlenky ohledně školy a budoucnosti. Tyto fotky jsme s Karo fotily ještě, když jsem nevěděla, kolik mě toho čeká a tak jsem si oblékla poměrně barevný outfit.

POUŽIJ, CO EXISTUJE

Nedávno jsem četla krásný rozhovor s Jeffem Goldblumem. Jedna z věcí, které v rozhovoru zmiňuje (mimo jiné mluví i o své rodině, ranních rituálech a politické angažovanosti) je prostá rada: "Use what exist." Nemusí se to vztahovat jen k tomu, jak mít dobrou náladu, ale také třeba...k oblečení.
Na kolej jsem si postupně přivezla svoje nejoblíbenější kusy a samozřejmě, jaksi nechtěně, svůj šatník rozšiřuji. A protože mě nebaví, jak se mi šatník v Praze zvětšuje a šatník doma ztenčuje, rozhodla jsem se zavést jednoduché pravidlo - pokud si chci něco přivézt, musím taky něco odvézt.

NOSILA JSEM

Několik outfitů, které jsem nosila v průběhu posledních dvou týdnů. Na prvních fotkách můžete podle obvazu vidět, že jsem tyhle tři outfity nafotila v jeden den, ale svatosvatě přísahám, že jsem je všechny opravdu měla na sobě. Ve dny bohaté na dusno a teplo se většinou přikláním k šortkám (ten nejbáječnější kup století, stály 50 korun, jsou sekáčové a kvalitně ušité) a tílkům se špagetovými ramínky. Tílko na první fotce, které můžete vidět i v tomhle článku, má naprosto nádhernou barvu, ale zjistila jsem, že pod něj můžu nosit jen podprsenky s ramínky, protože moje Wonderbra mě nebezpečně rozšiřuje snad ve všech možných i nemožných partiích, navíc strašně vykukuje, takže vůbec neplní funkci "neviditelné podprsenky".

HŘEŠENÍ

Měla jsem za sebou dlouhý den, naprosto vyšťavená a zpocená jsem brouzdala po městě a snažila se, co nejdřív dojít domů, když v tu ránu mi do oka padlo tohle triko...
Ne, to není pravda. Nebo dobře, byla jsem zpocená a byla jsem i vyšťavená, z toho důvodu, že jsem se šla zaregistrovat jako dárce krve a rovnou mi byl proveden i první odběr. Jak jistě pochopíte, třásla jsem se po celém těle, doufajíc, že neomdlím, což se taky nestalo, ale neměla jsem k tomu daleko (anebo měla, jsem jen královna dramatu, že ano). Poté jsem si vyzvedla své druhé brýle, ze kterých jsem nadšená, ale pořád si zvykám na jiný rozměr mého rozhledu (kočičí brýle jsou vztah, který se proměňuje z lásky k nenávisti rychlostí minuty) a pravděpodobně v návalu nakupovací horečky jsem dostala skvělý nápad, že si za tu odebranou krev zasloužím odměnu.

ZMĚNY & POZOROVÁNÍ

Dlouho jsem přemýšlela nad tím, jestli přestat psát v angličtině, vzhledem k tomu, že mě poslední dobou představa psaní textu v češtině a pak v angličtině (někdy naopak) velmi odrazovala od jakéhokoliv psaní. Vzhledem k tomu, co mě čeká v budoucnu (snad, haha), myslím, že na blog bohužel nebudu mít ani tolik času, jak bych si přála; a proto jsem se nakonec rozhodla, že s psaním v Aj přestanu.

Ano, pokud se bavíme o budoucnosti...už jsem to psala? Dostala jsem se na maďarštinu a tak oficiálně koncem září začnu svůj život ve velké Praze. Pravděpodobně to bude těžký začátek a jelikož si nechci nic nalhávat, připravuju se na nejhorší - nedostatek peněz, bydlení na velmi strašidelné koleji, nejistotu z budování nových sociálních kontaktů a hlavně: přeměna šatníku.

Nechci samozřejmě vyházet všechno své oblečení jen proto, že "začínám od začátku" (ach, taková blbost), ale počítám s tím, že do nového bydliště si budu moct přivést omezený počet oblečení...i když, kdo ví! Proto jsem taky v poslední době moc nenakupovala (o tom vám napíšu další článek) a spíš rozmýšlela, jak si vybudovat šatník, který mi vydrží několik let a zároveň mě nebude nudit. Budování vysněného šatníku, nebo spíš nadčasového šatníku by vydalo na samostatný článek, ale toto téma zatím přeskočím a přejdu rovnou na poznatky, které jsem pochytila v průběhu pozorování toho, jak se oblíkám a jak momentálně vypadá můj šatník. Momentální poznatky se týkají hlavně otho, co nutně chci & potřebuju, jelikož...jsem přeci jen postižená konzumem, vím.

• Kabelka ve světlejší barvě. Kvalitní, na druhou stranu si nechci kupovat koženou, jelikož si plánuju do budoucna koupit pořádně a kvalitní kožené boty a tak to chci vyvážit tím, že si koupím nekoženou kabelku. Chápeme se. Tahle od Matt & Nat se mi líbí opravdu hodně, ale nechci platit clo a obávám se, že rozměry kabelky zapříčíní právě to, že mi ji zadrží někde na celnici. 
• Společenské kalhoty. Respektive kalhoty, ve kterých můžu jít do školy a zároveň se za ně nestydět i ve společnosti. S vysokým pasem, perketně ušité, což mě přivedlo na myšlenku, že si je nechám ušít, jen ještě potřebuju najít dobrou látku a kvalitní krejčovství.
• Černé džíny s vysokým pasem, pravděpodobně Levi's. Protože pravé "vintáž" džíny sháním po sekáčích asi roky a pořád jsem neměla úplně storpocentní štěstí. Džíny, které na mě vidíte nahoře jsou sice dobré na první pohled, ale jsou tmavě modré (fajn, to mi tak nevadí) a lehce se jim otevírá zapínání. Ne, že by se rozbíhal tip, ale prostě to vypadá divně. A chybělo jim jen tak málo k tomu, aby se staly mými nejnošenějšími džínami.

A jak jste na tom vy s pozorováním?  Máte nějaké postřehy ze svého šatníku?

SEVENTIES

OLD

DAY TO NIGHT

BANGS

P

TRENCHCOAT + JEANS

THE MOST WORN PIECES / WINTER

BLACK BLAZER

LEOPARD

LET'S DANCE