Thursday, June 20, 2019

RUMUNSKO // BUKUREŠŤ A CANIONUL SAPTE SCARI


Před několika týdny jsem se vrátila z Rumunska. Od chvíle, co jsem si přečetla Karpatské hry od Miloslava Nevrlého jsem strašně, strašně moc chtěla do Rumunska a to hlavně do tamních hor. Pokud jste tuto knihu nečetli a máte chuť číst krásný, skoro až lyricky vystavěný text, který popisuje splynutí městského člověka s divokou přírodou...dobře, přestanu s básněním, ale fakt si ji přečtěte. Hlavně pokud zrovna plánujete vandr.
Náš výlet jsme naplánovali na týden a vzhledem k tomu, že vlak z Budapešti do Bukurešti jede cca 15 hodin, byli jsme tam v podstatě místo sedmi dnů jen pět. Ano, čtete dobře, vlakové spojení z Maďarska do sousedící (!) země trvá tak dlouho. Je pravda, že do Aradu byste třeba jeli dobu kratší, ale pořád to je přes deset hodin. Čeho jsem se ale bála asi víc bylo pohodlí a čistota rumunského vlaku, protože jsem díky všemožným radám viděla rumunský vlak jako prasečí dobytčák. Kupodivu to nebyla tak hrozné a i když to nebyl nejlepší a nejhezčí vlak, jakým jsem jela, čistota byla ucházející. Co ovšem bylo zklamáním byla kupé, která totiž nebyla. V Rumunsku už před několika lety přestali vyrábět vlaky s kupé, takže můžete sedět jen v otevřeném prostoru, což vás ale po pár hodinách přestane bavit. Proč?

Wednesday, May 1, 2019

NOSILA JSEM


Mezi psaním 5 seminárek, rešeršováním jednoho projektu a plánování výletů, si samozřejmě vždycky najdu místo na článek o ničem, jen abych nemusela doopravdy něco dělat. Dobře, teď jsem se vyplakala a jen napíšu, že teď bude květen měsícem pláče a dřiny, ale doufám, že se mi to následně vyplatí. A tady tedy přináším článek "o ničem". 
První outfit byl focený někdy na začátku března a poslední tak před 6 dny, takže jde jasně poznat, jaký teplotní skok jsme udělali. I když nevím, jestli je to vůbec dobrý signál. Na druhou stranu jsme  od soboty do dnešního dne měli poměrně zataženo a poprchávalo, takže aspoň těch pár dní nebylo přehřátých (ale musím se přiznat, že mám teplo daleko raději jak zimu a fakt se na maďarské léto těším - i když vím, že mi po týdnu bude lézt krkem). Ještě poznámka k fotkám- některé jsou foceny venku a jedna je focena na mém výletu v Rumunsku, tak schválně, jestli poznáte, která to je.
A přeju vám všem krásný první Máj! Ať už se pod rozkvetlým stromem líbáte, nebo ho objímáte.

Saturday, April 13, 2019

ZAUJALO MĚ & CO SE DĚJE


Všichni mí maďarští přátelé říkali, že si musím jít v Budapešti zaprotestovat, s čímž jsem souhlasila a strašně se těšila. Únor mě ale docela zradil, 15. března jsem ale konečně mohla jít protestovat aspoň pro planetu, když už ne proti Orbánovi. Ovšem potom se mi splnil i tenhle sen a dokonce jsem i skandovala (a docela se mi i dařilo vyslovovat ty slova dobře). Solidarita s Maďary a to hlavně mými vrstevníky je pro mě důležitá, nehledě na to, že jako občanka země, která je členem V4 cítím i jakousi povinnost se vyjadřovat k problémům dalších V4 zemí. Na druhou stranu, maďarštinu neovládám a novinový článek si fakt nedokážu přečíst, takže chápu, že se někdo bude ohrazovat, že do politiky dané země nemám co mluvit.
Jenomže maďarštinu studuju, mí vyučující buď Maďary jsou, nebo dokáží mluvit jako rodilí a navíc mám taky kamarády, kteří mi dokáží situaci dost dobře vysvětlit. Ale stačí to? Podle mě musí být člověk slepý, aby neviděl, jak se Orbánovská - fideszovská administrativa dostává do všech koutů správy země v poměrně, nebojím se to říct, autoritářském hávu. V demokraticky zvoleném obalu, to je pravda.

Wednesday, February 13, 2019

SZIASZTOK!


Už jsem skoro 14 dní v Budapešti. Přípravy na Erasmus byly skromné, skoro žádné, však co - Budapešť je jako Praha. Celé Maďarsko je jako Česko. Troufám si tvrdit, že tomu tak asi nakonec nebude, ale ještě ten konec není, uvidíme. Každopádně jsem momentálně ve fázi popírání. Člověk v cizí zemi, pokud tam žije delší dobu, zažívá totiž 3 fáze:
  1. Fáze znechucení - vidíte v podstatě jen to, co se vztahuje k vaší rodné zemi, ale v negativním světle. Porovnáváte a vidíte, co všechno je v hostitelské zemi špatně.
  2. Fáze nadšení - už nejste zdegustování pachy, lidmi ani zvyky, naopak začínáte mít všechno rádi a jste nadšení i jízdou v autobuse.
  3. Fáze lhostejnosti - už je vám to všechno jedno.
Jsem zvědavá, kdy se první fáze překlene, jelikož zatím všude pozoruju jen skoro samá negativa. Počítám ale s tím, že s prvními jarními paprsky přijdou i první pozitivní myšlenky.

Popular Posts