Saturday, April 13, 2019

ZAUJALO MĚ & CO SE DĚJE


Všichni mí maďarští přátelé říkali, že si musím jít v Budapešti zaprotestovat, s čímž jsem souhlasila a strašně se těšila. Únor mě ale docela zradil, 15. března jsem ale konečně mohla jít protestovat aspoň pro planetu, když už ne proti Orbánovi. Ovšem potom se mi splnil i tenhle sen a dokonce jsem i skandovala (a docela se mi i dařilo vyslovovat ty slova dobře). Solidarita s Maďary a to hlavně mými vrstevníky je pro mě důležitá, nehledě na to, že jako občanka země, která je členem V4 cítím i jakousi povinnost se vyjadřovat k problémům dalších V4 zemí. Na druhou stranu, maďarštinu neovládám a novinový článek si fakt nedokážu přečíst, takže chápu, že se někdo bude ohrazovat, že do politiky dané země nemám co mluvit.
Jenomže maďarštinu studuju, mí vyučující buď Maďary jsou, nebo dokáží mluvit jako rodilí a navíc mám taky kamarády, kteří mi dokáží situaci dost dobře vysvětlit. Ale stačí to? Podle mě musí být člověk slepý, aby neviděl, jak se Orbánovská - fideszovská administrativa dostává do všech koutů správy země v poměrně, nebojím se to říct, autoritářském hávu. V demokraticky zvoleném obalu, to je pravda.

Wednesday, February 13, 2019

SZIASZTOK!


Už jsem skoro 14 dní v Budapešti. Přípravy na Erasmus byly skromné, skoro žádné, však co - Budapešť je jako Praha. Celé Maďarsko je jako Česko. Troufám si tvrdit, že tomu tak asi nakonec nebude, ale ještě ten konec není, uvidíme. Každopádně jsem momentálně ve fázi popírání. Člověk v cizí zemi, pokud tam žije delší dobu, zažívá totiž 3 fáze:
  1. Fáze znechucení - vidíte v podstatě jen to, co se vztahuje k vaší rodné zemi, ale v negativním světle. Porovnáváte a vidíte, co všechno je v hostitelské zemi špatně.
  2. Fáze nadšení - už nejste zdegustování pachy, lidmi ani zvyky, naopak začínáte mít všechno rádi a jste nadšení i jízdou v autobuse.
  3. Fáze lhostejnosti - už je vám to všechno jedno.
Jsem zvědavá, kdy se první fáze překlene, jelikož zatím všude pozoruju jen skoro samá negativa. Počítám ale s tím, že s prvními jarními paprsky přijdou i první pozitivní myšlenky.

Wednesday, December 12, 2018

NOSILA JSEM


Venku to vypadá jako začátek jara, ale v průběhu semestru jsme zažili i pár hezky mrazivých dnů. Což znamená, že se tak nějak smiřuju s tím, že oželím sofistikovanost, eleganci a krásu, a často se spíš proměním v kuličku. Ale okrouhlým věcem se snažím vyhýbat a dávám přednost spíše lineárním  kusům. V sekáči jsem v září objevila skvělé kalhoty do pasu, které by podle mého mohly být o kousek delší, ale i tak je nosím skoro pořád - jak se můžete přesvědčit níže. 
Protože jsem stále nenašla jiné příhodné místo na focení, než svůj pražský pokoj, omlouvám se za to rušivé pozadí, ale aspoň vidíte ty krásné poličky snad ještě z původní stavby. Takže rok 1923-25?

Wednesday, November 7, 2018

PŘÁTELÉ S ROZDÍLY


Můj psycholog se mě nedávno zeptal: "Vždyť je to hloupost s někým nebýt jen kvůli jiným politickým názorům, ne?" A jak jsem pak po debatě s ním zjistila, i s mým psychologem se na mnoha věcech neshodneme. Hlavně samozřejmě na tolik propíraných, a pro mě velmi důležitých, politické korektnosti a feminismu. Nevím, proč se o tom vlastně bavím se svým psychologem. Každopádně je to hodina k přemýšlení a ventilaci všeho co mě trápí, a nad tímhle přemýšlím poslední dobu často.

Možná to dělá to slovíčko "můj" - "můj" psycholog by měl mít stejný názor jako já, "můj" přítel (přítelkyně) by měl mít stejný názor, mí kamarádi mají mít stejný názor. Na druhou stranu jsem vyrostla v "mé" rodině, kde jsem postupem času zjistila, že se rozhodně na mnoha věcech neshodneme. Jistě, díky výchově rodičů mám na něco stejné názory, ale taky jsem se vyvinula do mnoha odlišných názorů. Co mně a ty další spojuje? Vzájemná krev? Láska? To, že mě dokážou pobavit? To, že mě naopak zase v mnoha ohledech zase chápou a podpoří mě?

Tuesday, October 16, 2018

...ODKUD JSI PŘIŠEL A KAM JDEŠ


Prázdniny začaly s vědomím, že mě v září čeká několik zkoušek. Až na jednu vyjímku to byly zkoušky, které už moji spolužáci měly hotové a já si samozřejmě připadala nejblbší ze všech. Nakonec všechny zkoušky mám. Dokonce jsem jednu udělala jako jediná ze své skupinky. I když třeba podotknout, že jsem se na ni sice učila, ovšem udělala jsem ji hlavně z milosti své profesorky maďarské literatury. Děkuju.

Nikdy jsem si za maďarštinou nešla, nesnila jsem o ní. Mám kamarádku, které se narodila a věděla, že bude právnička. Znám lidi, kteří si cíleně jdou už od střední za svým snem vystudovat jeden krásný obor. Ale můj obor není krásný a není ani vysněný. Nevyšla mi režie (což je teď taky dobře, nevím, jestli bych tam vůbec vydržela) a tak mi vyšla maďarština. Trochu z hecu, trochu z nepochopitelného zájmu, trochu z toho, že jsem prostě a jednoduše chtěla vystudovat jazyk odlišný od němčiny a angličtiny a trochu z toho, že prostě potřebuju titul. Když nemám titul, jsem hloupá. Když nemám titul, nebudu mít práci, která mě naplňuje a zajistí živobytí na (minimálně) průměrné úrovni.

Friday, May 25, 2018

NOSILA JSEM


Chtěla jsem na blog přidat, co jsem nosila v těchto krásných jarních až letních teplotách a pak mi došlo, že mám někde zahrabané fotky ještě ze zimních měsíců. Nechť si tedy připomeneme dobu, kdy ještě padal sníh (i když vlastně moc ne) a byla třeskutá zima. Jo, jsem ráda, že je tohle depkoidní obodbí za mnou a jediné, co mi teď neulehčuje život jsou jen zkoušky a ne počasí a s tím spojené věci.

Wednesday, May 2, 2018

ZAUJALO MĚ


Momentálně se válím v posteli a mám hlavu plnou toho, že za měsíc (ani ne) mi začínají zkoušky a já ještě nepřečetla 32 knih, které bych měla přečíst. Navíc jsem nějaká unavená ze svého života, i když cítím, že nemám co kecat. Přičítám to tomu, že jsem se v neděli neuváženě vrhla do rybníka s tím, že už je teplo a teď mám za odměnu rýmu a bolest hlavy. Takže zatímco tu soplím s červeným nosem a musím ležet v posteli, přeju si vypadat jako Rachel Nguyen - ano, jsem tak opožděná, že jsem ji objevila až teď. Má nádherně zpracovaný celý svůj youtube kanál a je potěšením se na každé video koukat. 
Abych nebyla tak negativní, tak ten skok do rybníka byl fakt super a plavání taky, zvlášť, když byl s kamarády. Plánovali jsme učení, protože nás v tomto týdnu všechny čeká nějaká zkouška, místo toho jsme dva blbli ve vodě a jedině moje poctivá (a vystresovaná) kamarádka se učila. O víkendu jsem přijela do Olomouce také na AFO. Pokud jste o tomhle osvětovém i zábavném a hlavně vzdělávacím festivalu neslyšeli, musíte to napravit. Nejen, že se ho účastní hodně lokálních vědců i osobností, ale minule na něj přijel například Noam Chomsky (někoho může zaujmout třeba Richard Dawkins, který tu byl kdysi také). Příští rok vás všechny čekám v Olomouci, klidně poskytnu ubytování!

Thursday, April 19, 2018

MĚNÍCÍ SE


Děkuju bratrovi, že tyhle pánské kalhoty jsou mu moc dlouhé a velké, takže je dokážu oblíct přes boky a zároveň mají tak akorát ležérní délku. Taky děkuju Karo za fotky. Ten den jsme se byly podívat na novou pobočku Momentu, charitativního obchodu. Mně osobně tam některé věci zaujaly, ale jak už to u charitativních obchodů bývá, ceny jsou tam dost přepálené - což na jednu stranu chápu, ale momentálně na tom ještě nejsem tak dobře, abych si mohla dovolit věc, kterou můžu sehnat za 50, koupit za 200 korun. 

Friday, March 23, 2018

POLSKO (PŘEVÁŽNĚ GDAŇSK) OČIMA DNEŠNÍHO CESTOVATELE


Tento článek vznikl v myšlenkách na cestě Polskem, kdy jsem se nutně potřebovala vypsat ze svých pocitů. Cestu do Polska jsem vykonala s bratrem před týdnem, počínaje pátkem šestnáctého. Předem chci upozornit, že to není cestopisný článek popisující místa, kam rozhodně zajít. Je to článek člověka, který zrovna zažívá zase horší psychické období a zároveň se rozhodl uniknout před všemi povinnostmi někam pryč. Ubyování jsem zařídila přes Couchsurfing , čímž tímto děkuju moc milému chlapci a jeho spolubydlící (dále jen Polák a Polka).

Z Olomouce do Varšavy jedeme asi 6 hodin. Přivítá nás chumelenice a šedé, blátivé město. Ku bratrově potěšeně jdeme nakoupit do Biedronky, což je něco jako...Albert křížený s Hruškou v Polsku. Prostě kultovní obchod, ve kterém brácha nutně potřebuje koupit igelitku. Igelitky ale zrušili možná už i v Polsku a tak odcházíme jen s trochou jídla i malým džusíkem. Jsem zvědavá, jak náš výlet vyjde, zatím všechno vychází. Sedáme si do blízkého obchoďáku, kde sedíme asi tak dlouho, že úplně zapomeneme na čas.

Saturday, March 10, 2018

ZAUJALO MĚ



Tyhle fotky pro Vogue Netherlands z roku 2016 mě ještě více povzbuzují chtít léto.

Popular Posts