...ODKUD JSI PŘIŠEL A KAM JDEŠ


Prázdniny začaly s vědomím, že mě v září čeká několik zkoušek. Až na jednu vyjímku to byly zkoušky, které už moji spolužáci měly hotové a já si samozřejmě připadala nejblbší ze všech. Nakonec všechny zkoušky mám. Dokonce jsem jednu udělala jako jediná ze své skupinky. I když třeba podotknout, že jsem se na ni sice učila, ovšem udělala jsem ji hlavně z milosti své profesorky maďarské literatury. Děkuju.

Nikdy jsem si za maďarštinou nešla, nesnila jsem o ní. Mám kamarádku, které se narodila a věděla, že bude právnička. Znám lidi, kteří si cíleně jdou už od střední za svým snem vystudovat jeden krásný obor. Ale můj obor není krásný a není ani vysněný. Nevyšla mi režie (což je teď taky dobře, nevím, jestli bych tam vůbec vydržela) a tak mi vyšla maďarština. Trochu z hecu, trochu z nepochopitelného zájmu, trochu z toho, že jsem prostě a jednoduše chtěla vystudovat jazyk odlišný od němčiny a angličtiny a trochu z toho, že prostě potřebuju titul. Když nemáš titul, jsem hloupá. Když nemám titul, nebudu mít práci, která mě naplňuje a zajistí živobytí na (minimálně) průměrné úrovni.

NOSILA JSEM


Chtěla jsem na blog přidat, co jsem nosila v těchto krásných jarních až letních teplotách a pak mi došlo, že mám někde zahrabané fotky ještě ze zimních měsíců. Nechť si tedy připomeneme dobu, kdy ještě padal sníh (i když vlastně moc ne) a byla třeskutá zima. Jo, jsem ráda, že je tohle depkoidní obodbí za mnou a jediné, co mi teď neulehčuje život jsou jen zkoušky a ne počasí a s tím spojené věci.

ZAUJALO MĚ


Momentálně se válím v posteli a mám hlavu plnou toho, že za měsíc (ani ne) mi začínají zkoušky a já ještě nepřečetla 32 knih, které bych měla přečíst. Navíc jsem nějaká unavená ze svého života, i když cítím, že nemám co kecat. Přičítám to tomu, že jsem se v neděli neuváženě vrhla do rybníka s tím, že už je teplo a teď mám za odměnu rýmu a bolest hlavy. Takže zatímco tu soplím s červeným nosem a musím ležet v posteli, přeju si vypadat jako Rachel Nguyen - ano, jsem tak opožděná, že jsem ji objevila až teď. Má nádherně zpracovaný celý svůj youtube kanál a je potěšením se na každé video koukat. 
Abych nebyla tak negativní, tak ten skok do rybníka byl fakt super a plavání taky, zvlášť, když byl s kamarády. Plánovali jsme učení, protože nás v tomto týdnu všechny čeká nějaká zkouška, místo toho jsme dva blbli ve vodě a jedině moje poctivá (a vystresovaná) kamarádka se učila. O víkendu jsem přijela do Olomouce také na AFO. Pokud jste o tomhle osvětovém i zábavném a hlavně vzdělávacím festivalu neslyšeli, musíte to napravit. Nejen, že se ho účastní hodně lokálních vědců i osobností, ale minule na něj přijel například Noam Chomsky (někoho může zaujmout třeba Richard Dawkins, který tu byl kdysi také). Příští rok vás všechny čekám v Olomouci, klidně poskytnu ubytování!

MĚNÍCÍ SE


Děkuju bratrovi, že tyhle pánské kalhoty jsou mu moc dlouhé a velké, takže je dokážu oblíct přes boky a zároveň mají tak akorát ležérní délku. Taky děkuju Karo za fotky. Ten den jsme se byly podívat na novou pobočku Momentu, charitativního obchodu. Mně osobně tam některé věci zaujaly, ale jak už to u charitativních obchodů bývá, ceny jsou tam dost přepálené - což na jednu stranu chápu, ale momentálně na tom ještě nejsem tak dobře, abych si mohla dovolit věc, kterou můžu sehnat za 50, koupit za 200 korun. 

POLSKO (PŘEVÁŽNĚ GDAŇSK) OČIMA DNEŠNÍHO CESTOVATELE


Tento článek vznikl v myšlenkách na cestě Polskem, kdy jsem se nutně potřebovala vypsat ze svých pocitů. Cestu do Polska jsem vykonala s bratrem před týdnem, počínaje pátkem šestnáctého. Předem chci upozornit, že to není cestopisný článek popisující místa, kam rozhodně zajít. Je to článek člověka, který zrovna zažívá zase horší psychické období a zároveň se rozhodl uniknout před všemi povinnostmi někam pryč. Ubyování jsem zařídila přes Couchsurfing , čímž tímto děkuju moc milému chlapci a jeho spolubydlící (dále jen Polák a Polka).

Z Olomouce do Varšavy jedeme asi 6 hodin. Přivítá nás chumelenice a šedé, blátivé město. Ku bratrově potěšeně jdeme nakoupit do Biedronky, což je něco jako...Albert křížený s Hruškou v Polsku. Prostě kultovní obchod, ve kterém brácha nutně potřebuje koupit igelitku. Igelitky ale zrušili možná už i v Polsku a tak odcházíme jen s trochou jídla i malým džusíkem. Jsem zvědavá, jak náš výlet vyjde, zatím všechno vychází. Sedáme si do blízkého obchoďáku, kde sedíme asi tak dlouho, že úplně zapomeneme na čas.

ZAUJALO MĚ



Tyhle fotky pro Vogue Netherlands z roku 2016 mě ještě více povzbuzují chtít léto.

KDO VÁS FORMOVAL?


Četla jsem článek od Archany Do you dress like your tribe?. Její příběh je trochu jiný, než můj, jelikož je Indka žijící v USA, a protože vyrostla v poměrně konzervativním prostředí (alespoň co se oblékání týče), byla obklopena typickým indickým oblečením. Sárí, bohaté a barevné vyšívané látky. Co mě ale zaujalo, byl vztah k oblečení skrze její dospívání, kulturu, kde vyrostla. Moje česká/moravská kultura sice už dávno nehýří všemi folklorními barvami a bohatými kroji (i nebohatými), ale pořád jsem vyrůstala v rodinné kultuře utvářené třemi lidmi. A ti mě určitě ovlivnili dost. Dnes bych chtěla zrekonstruovat své dospívání a vliv těch tří lidí, kteří určitě vložili geneticky-kulturní potenciál do mého dnešního stylu.

NOSILA JSEM


...ještě v roce 2017. Takhle nějak jsem s různými obměnami chodila oblékaná celý zimní semestr. Hnědá kabelka mi zatím drží, i když si už všímám jisté obnošenosti v tom, že sama nedokáže udržet tvar horní levé části - prostě se trochu "sesype". Neuvědomila jsem si, že když je kožená, měla bych se o ni starat stejně jako o kožené boty. Namazat krémem a naipregnovat, i když to druhé mi asi chvíli potrvá, na mém žebříčku priorit je momentálně milion věcí, jen ne impregnační přípravek.

ROK 2017 : CO JSEM ZJISTILA, NEZAPOMNĚLA, OBJEVILA, ZAHODILA



Je to pravda - čím jste starší, tím to ubíhá rychleji. A to se ještě ani necítím stará. Mých 12 měsíců uteklo moc rychle a přijde mi, že se toho stalo tolik, že se to nemohlo vtěsnat do jednoho roku. Ale stalo se.

ZAUJALO MĚ

Zámek a okolí Hradec nad Moravicí
V průběhu týdnů jsem na internetu, mocném to nástroji, který nás jednou všechny zahubí (hlavně teda všechny vytrvale prokrastinující), jsem našla pár stránek a článků, které by vás neměly minout.
Článek jsem se rozhodla doplnit o několik fotek z výletu na zámek, chtěly jsme tam s kamarádkou jet celé prázdniny a nakonec jsme se sem dostaly až předposlední zářijovou sobotu, v pondělí jsem měla nastoupit na kolej a poté nám začínala vysoká škola...ach jo, to byly ještě časy! A další fotky jsou zase z mé melancholické podzimní (ještě babo-letní) procházky Olomoucí, kdy jsem přemítala, co se stalo první týden školy a jestli se mi na vysoké vůbec líbí a co chci a budu dělat. Prváci, jak přežíváte první semestr? A vy, zkušenější, nějaké tipy, jak studovat pilně a nezbláznit se?