Už jsem skoro 14 dní v Budapešti. Přípravy na Erasmus byly skromné, skoro žádné, však co - Budapešť je jako Praha. Celé Maďarsko je jako Česko. Troufám si tvrdit, že tomu tak asi nakonec nebude, ale ještě ten konec není, uvidíme. Každopádně jsem momentálně ve fázi popírání. Člověk v cizí zemi, pokud tam žije delší dobu, zažívá totiž 3 fáze:
- Fáze znechucení - vidíte v podstatě jen to, co se vztahuje k vaší rodné zemi, ale v negativním světle. Porovnáváte a vidíte, co všechno je v hostitelské zemi špatně.
- Fáze nadšení - už nejste zdegustování pachy, lidmi ani zvyky, naopak začínáte mít všechno rádi a jste nadšení i jízdou v autobuse.
- Fáze lhostejnosti - už je vám to všechno jedno.
Jsem zvědavá, kdy se první fáze překlene, jelikož zatím všude pozoruju jen skoro samá negativa. Počítám ale s tím, že s prvními jarními paprsky přijdou i první pozitivní myšlenky.
