JUST NOT THERE YET

Na jednu stranu si přeju, aby jsem měla všechno za sebou. Třeba přijímačky na školu. Na druhou stranu vím, že je to součíst cesty a třeba to bude i cíl. Říkám si, že i kdybych se nakonec ani na jednu z mých vysněných škol nedostala, budu - omlouvám se za to klišé, vážně jo - silnější. A třeba rozumnější. Rozhodně už budu vědět, že když chci, tak dokážu udělat hodně věcí. To už vím i teď.
Občas se doma sesypu a jenom brečím, že nic neumím, ale jo, umím.  
Napsala jsem si list (nejdřív lístek, pak list) věcí, na které jsem ve svém dosavadním životě fakt pyšná, že jsem je dokázala.  
A vám doporučuju to samé, pokud na vás dopadá pochmurná nálada.  
Teplý čaj, kakao a jídlo taky pomáhaj, kdybystě ještě potřebovali poradit.
I want to end this so badly. My university applications, for example. On the other hand, I know this is a part of the journey and, maybe, one day it'll be my destination. Although I wouldn't get accepted at any of university I want to go, I feel like I'll be - and I'm so sorry for the cliché - stronger. And wiser. I'll definitely know that if I want to do something, I can do it.
Sometimes I cry like a baby at home, weeping into a feeling like I can't do anything, but - ha, I can.
I wrote a list of things I'm proud of. I'm just at the beginning of my life and hopefully, the list will get longer and longer, that's why I look forward to next things. Big things going to happen. (Pleaseeee!)
So, make a list, too, it helps.
Hot tea, cocoa and food also help in case you're wondering.