Všichni mí maďarští přátelé říkali, že si musím jít v Budapešti zaprotestovat, s čímž jsem souhlasila a strašně se těšila. Únor mě ale docela zradil, 15. března jsem ale konečně mohla jít protestovat aspoň pro planetu, když už ne proti Orbánovi. Ovšem potom se mi splnil i tenhle sen a dokonce jsem i skandovala (a docela se mi i dařilo vyslovovat ty slova dobře). Solidarita s Maďary a to hlavně mými vrstevníky je pro mě důležitá, nehledě na to, že jako občanka země, která je členem V4 cítím i jakousi povinnost se vyjadřovat k problémům dalších V4 zemí. Na druhou stranu, maďarštinu neovládám a novinový článek si fakt nedokážu přečíst, takže chápu, že se někdo bude ohrazovat, že do politiky dané země nemám co mluvit.
Jenomže maďarštinu studuju, mí vyučující buď Maďary jsou, nebo dokáží mluvit jako rodilí a navíc mám taky kamarády, kteří mi dokáží situaci dost dobře vysvětlit. Ale stačí to? Podle mě musí být člověk slepý, aby neviděl, jak se Orbánovská - fideszovská administrativa dostává do všech koutů správy země v poměrně, nebojím se to říct, autoritářském hávu. V demokraticky zvoleném obalu, to je pravda.
