Nechápu to. První den
školy. Je to tu. Je to divný pocit, poprvé v životě jsem se vážně netěšila
do školy. Na základce jsem se popravdě už nemohla dočkat, až do ní budu moct
chodit, až se nebudu muset učit, protože snad kromě matiky a chemie mi všechno
procházelo. Tak nevím.
Naše třída je super a
popravdě si myslím, že lepší než ta předchozí ( jasně, pár lidí bych chtěla
potkávat i v mé aktuální třídě, ale asi to tak mělo být). Tak v čem
je chyba?
V učení. To je
ono. Protože na gymplu se už neflákám. No, dobře, mohla jsem se učit
víc…ale..chápete, ne? Teprve začínám, věřím, že druhák bude ještě lepší. A
těžší.
I don’t get it. First
day of school. It’s here. It’s strange feeling, it’s a first time I haven’t
been looking forward to school. At primary school, I was thrilled to death
going to school, to not study, because everything (except Math and Chemistry)
was so easy for me. Not now. On the other hand, my actual class is great,
people here are super-truper and honestly better than people in my previous
class (of course I’d like to meet some people from past, but I think it’s
supposed to be- it’s Fate, you know...). So, what’s wrong?
Studying. That’s
wrong. Because at the high school, there’s no fun, just work and that makes me
sad, but what can I do? Just learn. I’m standing on the starting line. I will see
how it’ll be.