| Na blogu se snažím být co nejméně osobní, ale momentálně cítím potřebu se vypsat (paradoxně, když mi nějak dochází slova). Konec roku 2015 byl divný. Nejhorší momenty střídaly krásné zážitky. Hlavně jsem měla jaksi problémy v mezilidských vztazích a také jsem ztratila pár důležitých lidí. Nejen lidí. V listopadu nám nečekaně zemřel pes. Často slýchávám a čtu, že by pejskaři nemohli bez svého věrného přítele žít a popravdě jsem se tomu smála, vždyť je to nakonec jenom pes, i když věrný, milý, hravý, úžasný atd. Ale...pořád na něj myslím, pořád slyším jeho chrápaní pod mou postelí a občas se těším, až ho vezmu na procházku. Nevěřila bych, že to tak bude, ale nakonec...myslím, že spousta z vás mi potvrdí, že pes (jakékoliv zvíře) je ta nejlepší spřízněná duše. | I'm not very personal here on the blog, but I have the need to write everything down (quite a paradox, when I'm out of words). The end of 2015 was weird. The worst moments were changing to the best. The main problem were interpersonal relationships, I've lost some important people, too. Not only the people. In November unexpectedly died our dog. I hear and read often that any doglover couldn't live without his dog and speaking the truth I laughed at it, it's just a dog, after all. But...I'm thinking about him anytime of the day, I still hear his snoring under my bed, sometimes I can't wait to take him outside don't realizing I can't. I didn't believe it until it happened to me. I think a lot of you can confirm dog (or any other animal) is really man's best friend. |
