KDO VÁS FORMOVAL?


Četla jsem článek od Archany Do you dress like your tribe?. Její příběh je trochu jiný, než můj, jelikož je Indka žijící v USA, a protože vyrostla v poměrně konzervativním prostředí (alespoň co se oblékání týče), byla obklopena typickým indickým oblečením. Sárí, bohaté a barevné vyšívané látky. Co mě ale zaujalo, byl vztah k oblečení skrze její dospívání, kulturu, kde vyrostla. Moje česká/moravská kultura sice už dávno nehýří všemi folklorními barvami a bohatými kroji (i nebohatými), ale pořád jsem vyrůstala v rodinné kultuře utvářené třemi lidmi. A ti mě určitě ovlivnili dost. Dnes bych chtěla zrekonstruovat své dospívání a vliv těch tří lidí, kteří určitě vložili geneticky-kulturní potenciál do mého dnešního stylu.


MÁMA

Všímej si, z čeho je tvoje oblečení. Pamatuju si, že jsem se jako mladá puberťačka strašně styděla, když jsem šla s mamkou do H&M, protože tam chodila mezi regály a věšáky a bezostyšně křičela : "Podívej se, tohle nebudeš přece nosit, je to vyrobený ze strašnýho materiálu!" Dnes už si uvědomuju, že ten křik byl jen pouhé zděšení a jaksi nabubřel v mé hlavě. Mamka prostě byla, je a bude zděšená z toho, co vše může vzejít z továren a vydávat se to za oblečení. Ona sama není moc zaujatá tím, kdo to oblečení vyrábí, protože si ho sama moc nekupuje a většinou spíš ze sekáčů. Ale i tak si myslím, že mé zaujetí pro ekologicky pojatou módu má kořeny tady.

Není umění oblečení nosit, umění je se o něj dobře starat. "Ty se furt zajímáš o tu módu, ale že tady máš flek, to ti je jedno...", "Takhle nechceš jít ven! To ti nevadí, že to máš pokrčený?"
Tyhle věty mě rozhodně hodně formovaly. Když teď zjistím, že je na mém triku flek, chci jít ihned domů a převléct se - což často není možné, takže se celý den strašně stydím a doufám, že si mé špíny nevšimne.

Važ si svého oblečení a važ si ho dvakrát víc, když víš, kolik je za ním práce. Moje máma se sice aktivně nezajímá o stav dětí v továrnách v Bangladéši, ale o oblečení se stará a váží si jej. Od té doby, co jsem založila tento blog (takže už tak 5 let zpět), jsem slýchávala, že nejlepší oblečení je stejně ušité vlastní rukou. Koupit si ho dokáže každý, proč teda prezentuju cizí práci a vydávám to za nějaké moje umění?


Vyřádi se. Ale uvědom si, že na to můžeš doplatit. Plavky nahoře si mamka koupila, jelikož šla s dobou a chtěla být samozřejmě nejelegantnější, ale při plavání děkovala za to, že je zakrytá vodou. Od té doby, razí pravidlo funkčnost především. Flanelové kostkované šaty na obrázku vespod si ušila sama. Mně se tenhle jednoduchý střih strašně líbí a lituju toho, že si ty šaty neponechala dodneška, ale ona sama říká, že v nich vypadala strašně. To ale říká zpětně, takže jí nemusím věřit.


Nauč se nějakou věc a dělej ji pořádně. To sice nesouvisí úplně se stylem, ale moje máma umí šít (i když už s ejí tak nechce), plést a háčkovat. Já sama jsem se vždy chtěla naučit šít, ale v nejlepším případě jsem mamce asistovala a případně si ze zbytku látky ušila sukni na gumu, v nejhorším případě jsem sešila triko, které bylo každou stranou jinak dlouhé a úplně špatně zapošité. Moje mamka například na koleji prý pořád pletla. I na cestách z koleje domů. A taky toho hodně upletla, důkazem budiž pravé, kousavé, ale teplé svetry.
(Ten zeleno-bílo-černý nepletla, ale zrovna ten je doklad toho, že oblečení umí vydržet opravdu desítky let, mamka ho má pořád a vypadá jako nový, má správný hipsta vintage feel, ale, bohužel pro mě, kouše...)


TÁTA
Vlevo: táta uprostřed; vpravo: ten s červenou kostkovanou košilí vpravo

Využívej a zneužívej toho, co máš. Jak jistě pozorujete z fotek, můj táta je vysoký. Říkáme, že měří 2 metry, i když všichni víme, že měří asi 198 centimetrů, ale pořád je to výška, která vás automaticky zařadí mezi největší v kterékoliv skupině. Jelikož je moje mamka naopak docela malá, je jasné, že jsem vysoká po něm. No, vysoká, měřím asi 175 centimetrů, ale je to tak akorát dobrá výška na to, abych si mohla dovolit nosit i věci, které by někoho menšího "zavrtávaly" do země. Stejně jako taťka i mamka ve svých dvaceti, jsem i já štíhlá. Ne tak úplně mou vinou a počítám s tím, že pokud do pár let nezačnu nějak aktivněji cvičit, s mými svaly to půjde dolů a tělesným tukem nahoru. Svých tělesných proporcí - výšky i váhy - proto zneužívám. Jsem si vědoma toho privilegia, že na vyšších a štíhlých lidech prostě většina věcí vypadá dobře.
(Tím nechci říct to, že vypadám pořád skvěle a sluší mi všechno, konstatuji fakt, který se obecně vztahuje na skupinu lidí.)

BRÁCHA

Neber se vážně. Můj bratr je...kapitola sama pro sebe. Tajně si myslím, že i díky mně se začal zajímat o to, co má na sobě a co tím světu říká. A že on toho říká dost.

Buď vyvážená. Fotka vlevo mluví za vše. Jedna strana hlavy plná vlasů, druhá oholená, jeden rukáv bundy nese nápis: "Kosovo je Srbija", druhý má znak KFOR, jedna ponožka se liší barvou/vzorem od druhé. Někdo tomu říká módní schizofrenie, já tomu říkám vyváženost.


A kdo formoval vás?

8 comments:

  1. V prvom rade musím poznamenať, že som doslova ohúrená týmto článkom. Nielenže som nič podobné nikde nevidela alebo nečítala, ale ani mi nenapadlo sa nad vlastným štýlom takto zamyslieť. Každopádne, veľmi sa mi páči celkové spracovanie článku - hltala som každé slovo :D A je zaujímavé vidieť, aké rady si si vzala k srdcu (a ktoré rady som pravidelne počúvala i ja - o staraní sa o oblečenie a praktickosti nad vzhľadom viem hovoriť i ja :D) ❤
    A STYLISH BEE // Facebook Page

    ReplyDelete
    Replies
    1. Jéé, to jsem ráááda! Jde vidět, že praktičnost, údržba a celkový vzhled je prostě rodičům vlastní a musí ho vštěpovat i potomkům :D.

      Delete
  2. Ako vždy veľmi vydarený a inšpiratívný článok... veľa sa mi páči hĺbka tvojej blogové tvorby. Nechcela by si napísať príspevok o svojom štúdiu maďarčiny na Karlovce a o študentskom živote v Prahe ... ďakujem a maj sa :)

    ReplyDelete
  3. Moc super článek, Johanko. Zbožňuju tyhle staré fotky, ráda si prohlížím máminy fotky z dob kdy jí bylo jako mě a často obdivně vzdychám nad tím, jak se uměla oblékat, obzvlášť když vím, že, stejně jako tvoje máma, si spoustu věcí šila sama.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Přesně, taky si říkám, že bych si fakt měla udělat čas a šííít, ale...teď se k tomu snažím dokopat bratra, jelikož má fakt talent. Analogový fotky prostě mají svoje kouzlo a nemyslím, že za tím jen stojí vlna hispterství. Jsou prostě "od srdce", většinou takové momenty, které si fakt chceš zapamatovat (když v dnešní době navíc stojí film přes stovku a vyvolávání taky :D) a v době našich rodičů to zase byli hezké momentky.

      Delete

Děkuji vám za vaše komnetáře!
Thanks for your comments!