Tento článek vznikl v myšlenkách na cestě Polskem, kdy jsem se nutně potřebovala vypsat ze svých pocitů. Cestu do Polska jsem vykonala s bratrem před týdnem, počínaje pátkem šestnáctého. Předem chci upozornit, že to není cestopisný článek popisující místa, kam rozhodně zajít. Je to článek člověka, který zrovna zažívá zase horší psychické období a zároveň se rozhodl uniknout před všemi povinnostmi někam pryč. Ubyování jsem zařídila přes Couchsurfing , čímž tímto děkuju moc milému chlapci a jeho spolubydlící (dále jen Polák a Polka).
Z Olomouce do Varšavy jedeme asi 6 hodin. Přivítá nás chumelenice a šedé, blátivé město. Ku bratrově potěšeně jdeme nakoupit do Biedronky, což je něco jako...Albert křížený s Hruškou v Polsku. Prostě kultovní obchod, ve kterém brácha nutně potřebuje koupit igelitku. Igelitky ale zrušili možná už i v Polsku a tak odcházíme jen s trochou jídla i malým džusíkem. Jsem zvědavá, jak náš výlet vyjde, zatím všechno vychází. Sedáme si do blízkého obchoďáku, kde sedíme asi tak dlouho, že úplně zapomeneme na čas.