Put The Blame On Shirt

Udělala jsem takový pokus. Tenhle outfit jsem "pověsila" na modnipeklo.cz. A hádejte, co se stalo. Nic. Vlastně jsem zjistila, že jsem hipster a tahle kombinace je hnusná. Možná jsem to teď trochu překroutila, už nevím přesně, co tam stálo (protože nemám potřebu se na tu diskusi dívat ještě jednou), ale tohle z toho vyplynulo.

Ale když se nad tím zamýšlím, vlastně jsem tu nedávno psala, že je vlastně jedno, kdo co nosí. A právě proto, už nemám potřebu chodit na tyhle stránky. Nepopírám, že to prostě má své kouzlo a bavilo mě to, komentovat cizí outfity a psát své dojmy, ale už to nějak opadlo. Nakonec víc než aby mi to něco dávalo, tak mi to spíš bralo. Hlavně jsem se neustále zamýšlela nad tím, co by tomu řekli...Nejhorší věc, která se může stát. Definitivně mažu tuhle stránku ze seznamu a naopak rozšiřuji seznam mých oblíbených blogů.

Chtěli byste ho vidět?

I did an experiment. I post this outfit at modnipeklo.cz, which is Czech discuss forum about fashion in Czech Republic. Do you know what happened? Well, nothing. Some people told me that I'm hipster (I'm not! haha) and the combination is really awfull (which is not!). I twisted words maybe, but the point is still same.

If I think about it (and I'm deep thinker) I wrote that I hate to judge others clothes, recently. For this reason I won't visit this site anymore. Every time I read the discuss I was like "Can I wear this? " or "Is it good? What do you say?". This is the worst thing you can make in fashion. Finally deleting this page from the list and conversely add more blogs.

Do you wanna know what's my favorite blogs?

?---!

it's getting better

Když je všechno špatně...usmívejte se!

photos by Kristýna Hoďáková

Celý týden byl dost hektický, ale pouze ohledně školy. Jinak se nic nedělo. I když...Něco zajímavého se dělo, byla jsem pozvána na školní ples. Což mi připomnělo, že nemám šaty a tudíž musím jít nakupovat! 

Ovšem jedna věc byla na celém tomhle týdnu nejlepší a to, že se našla jedna strašně milá fotografka a proto můžete vidět tyhle krásné fotky. Kuji!

P.S.: Zjistila jsem, že mě zase začalo bavit psát anglicky a tak jsem to riskla. Beru to jako zlepšování psaní Aj do vyučování, takže ne vše je určitě sepsáno dobře. Budu moc ráda, pokud mi opravíte nějaké chyby/chibi.

whole week was very hectic but nothing really interesting, just school. Well, something interesting happened, i was invited to school ball. Speaking of which i haven't got any dress... so what will happen in next days is really easy question. By the way i have a great notice for you-i found one really nice'n'sweet girl, who is the best photographer i ever seen and met! thx!

Je mi to jedno

Tak nějak se dostávám do fáze klidu, nebo uvolnění, nebo tak nějak. Už je mi totiž vcelku jedno, jestli má někdo na sobě krabici nebo nosí místo klobouku parohy.

Vždy, když se chci poradovat nad životem, podívám se na fotky Scotta Shumana nebo na stockholmstreetstyle. Ty "štokholmské" jsou čistě o módě, nic jiného v tom nehledejte a navíc se v oblečení focených často opakují stejné prvky, ale stejně se mi líbí ta přenesená energie.

Naopak na The Sartoalist víc vnímám celek na fotce, nejen fotografovaného člověka, ale i lidi za ním a třeba činnost, kterou právě dělá. Ti lidé mají šmrnc a jakýsi životní styl, který jde vidět i na jejich oblečení.

No, prostě jsem došla k závěru, že je dobře, že někdo chodí v džínách a bundě, protože se na to cítí a je to jeho životní styl. Není nad to, si někde sednout a pozorovat lidi. Nemám náladu se nad někým ošklíbat jen proto, že má nemódní věci nebo proto, že nemá rád 50. léta. Protože chci, aby se tak lidé chovali i ke mně.
Což je ale známá pravda, důležitější zdělení je to, že tohle jsem si uvědomila, ale opravdu UVĚDOMILA, teprve před pár týdny...

Vše špatné je pro něco dobré

 Když se nad tím tak zamýšlím, jsem vlastně ráda, že jsem šla na školu, na kterou jsem šla.

Mám sice průběžné deprese z mých úžasných známek, ale taky mám průběžné pocity štěstí, že mám ve třídě tak skvělé lidi. Třeba Kačenku, která byla tak úžasná a hodná a tak všecko a vyfotila mě a vznikly tak tyhle fotky.

Vůbec mám fotek teď nějak moc a od všech možných lidí, většinou od superhodných spolužaček.

A taky jsem ráda, že Šantovka stojí, protože je to to nejlepší místo na focení, jaké si může fotograf i bloger přát.

Můj hrad

Miluju, když mám ve svém pidipokojíčku megabordel. Ale vlastně tam ani není tak moc nepořádku, ne?

Zítra se uvidím po sto letech (dobře, viděla jsem ji naposled o prázdninách) se svou kamarádku Zuzanku, ach jéé...!

Černá sukně

Všechno, kromě bot, kabelky, kabátu a svetru je mamčino. Takže vlastně jen sukně. (spodní prádlo, moji milí přátelé nepočítám!) A stejně mi maminka neustále připomíná, že ji obírám o oblečení! Nechápu.

O neschopnosti vzdát se zbytečností

Jakmile jsem dostala tuhle krabičku, krásnou jen tak mimochodem, věděla jsem, že je zle.

Ne snad proto, že bych ji nechtěla, Bože chraň!, ale jsem člověk skladující. Ve svém malilinkatém pokojíčku skladuju všechno možmé, od zbytečných popsaných papírů až po staré časopisy.

A propo, časopisy! K čemu podle vlastně jsou? Abych je koupila, přečetla a zahodila? Na to mám moc ráda své peníze. I když už nejsou moje. A tak si své časopisy schraňuji a ukládám a dokonce jsem pro ně našla smysluplné využití-když je naskládám na sebe, vznikne docela hezký a hodně stylový stoleček.

Podzim

Už je tu a konečně ho cítím. Vždycky jsem říkala, že nikdy ten podzim (a to hlavně babí léto) nestihnu, nějak se mi vyhne.

A vidíte, teď konečně, když chodím domů pěšky a našla jsem člověka, který má stejnou zálibu jako já,  si uvědomuju, že babí léto je teď.

Miluju Parkánové zahrady a zvlášť v tomto období a zvlášť, když tam je Vendy.

Zabij hipstera, zachráníš...svět?

Strašně ráda, hlavně teď, když mám ty krátké vlasy, měním styly. Jednou jdu za "drsňačku" a podruhé za šedesátkovou školačku. Nevím, co jiného bych napsala, musím se pořád jen učit. Což je trapné psát, že jo.

Jo, ještě chci poděkovat své přesmilé kamarádce, že mě vyfotila!