BLURRED

Robin Thicke má určitě víc rozmazané čáry než já, ale jsem si jistá, že se blížím jeho standartu. Život s brýlemi je těžký. A vtipný. A občas dost trapný. A drahý. A úžasný.  Těžký, protože v létě se vám nechutně potí nos (#sorrynotsorry#truestory), brýle vám padají, kdykoliv se zohnete (teda, pokud nemáte nějaké s extra těžkými obroučkami) a jako bonus vás v prvních dnech strašně dezorientují, protože většinu světa vidíte ostře, ale strany jsou dost neostré. Drahé jsou brýle už samy o sobě, ještě dražší jsou pokud si je rozbijete poprvé, podruhé, potřetí...Heh, za těch 8 let, co je nosím, už jsem jich měla fakt hodně. Brýle ale kombinují dvě věci k nezaplacení: umožňují mi vidět a jsou skvělý módní doplněk. Samy o sobě jsou tedy nepostradatelná věc, ale jsou chvíle (dny), kdy jsem v tomhle neostrém světe osamělá. A to teprve začíná sranda!

Robin Thicke sees more blurred lines than me for sure, but I'm pretty certain I'm close to his standart. The life with glasses is hard. And funny. And awkward, sometimes. And expensive. And amazing. It's hard, because your nose sweats like a hell in the summer (#sorrynotsorry #truestory), they can randomly drop down every time you bend and if that's not enough in the first few days you will be disoriented, because everything is sharp except the lateral side. Glasses are expensive, but they can become more pricey if you break them for the first, second, third time...Yeah, I've had many glasses through these 8 years I wear them. But glasses combine the two things that are priceless: they allow me to see AND are a great fashion accessory.  Therefore, they are indispensable thing, but there are times (days) when I'm in this lonely world totally alone. Alone in the blurred, out of focus world.

PEACE OF MIND

Rada pro dnešní den: déšť venku nestačí, pusťte si tohle.  A malujte, čtěte, jezte, choďte, spěte.

Today's advice: rain outside is not enough, listen to this. And paint, read, eat, walk, sleep.

SORRY, NOT SORRY

Známe to všichni a neříkejte, že ne, to z vás drsňáka (ani vyrovnaného člověka) neudělá. Pocit omluvit se celému světu, za to, že existujete.  Protože vám někdo řekl, že jste namyšlení. Protože vám nic nejde (vážně, fakt, slibuju, nic mi nejde) a ještě vám přijde, že každého okolo jenom otravujete. Nebo protože cítíte, že jste se na někoho křivě koukli a on si to může vyložit jakože ho chcete zabít. Nebo protože se usmíváte jak jen to jde a člověk vedle vás nasadil regulérní resting bitch face. A tak vám běží hlavou: Co je špatně? Kde jsem udělal/a chybu? Panejo, proč nikdy nic nemůžu udělat pořádně a správně?!  Ta chuť zahrabat se nebo úplně vymazat historii je neodolatelná, ale neuskutečnitelná, takže to skončí tak, že se prostě jen cítíme pod psa. Mám psát víc? Každý víme.

We all know this feeling and don't you dare say you don't, it won't make you more badass. The feeling to say sorry to everyone on the Earth. Because somebody told you you are vain. Because you can't do anything the right way (I promise, I can't) and it seems you only bother others. Or because you gave someone a dirty look, so s/he can think you want to kill him/her. Or because you are smiling on literally everyone, but the person next to you gives you a regular bitch face. So you are thinking: What's wrong? Where have I made a mistake? Oh God, why I can't never ever act right?! You just want to dissapear in the Universe and maybe become one of the many almost invisible planets out there. But you know it's impossible, so it turns out you only feel down in the dumps. We all have been here.

FAKE

Fake it ‘til you make it, říká slavná průpovídka. Ve středu jsme se s B. rozhodly vesele předstírat, že je jaro a už můžeme poskakovat do oranžových paprsků zapadajícího slunce. A tak se taky stalo. A když už jsme jely na té vlně předstírání, nějak jsem se unesla a konečně si splnila sen a chodila jako modelka před kachnama v rybníčku. Nemám vysoké nároky.

Fake it ‘til you make it, they say. We followed this catchphrase with B. on Wednesday and faked like it's already Spring so we can jump in the orange shine of setting sun. And we did. As we were trying so hard to be the fakest as possible, I fullfilled my dream and did a catwalk in front of ducks swimming in a park pond. I don't have a high standarts.

NO QUESTIONS, JUST LIFE

Poslední dny a týdny jsou docela hektické a plné.  Zaprvé si hodně užívám takových maličkostí, jako je třeba věta na triku (aka dostala jsem záchvat tvořivosti) z mé oblíbené knihy od Vlastimila Třešňáka, knížka od Ježíška (miluju ty barvy na obalu), náhrdelník od šikovné kamarádky nebo čtení Filmových povídek.

These last days and weeks have been quite hectic and full. Firstly, I'm really enjoying these little things lately, such as a quote from my favorite book by Vlastimil Třešňák on a t-shirt (aka I-want-to-DIY-something feel), a book from Santa (I love that colors on the cover), a necklace by my handy friend or reading Ingmar Bergman's screenplays.

STRIPES & DOTS

Hodně staré fotky. Nemůžu se dočkat, až bude zase víc světla (a slunce!) a míň bláta, a vytáhnout nové boty už nebude na psychiatrii (a na chřipku).

These are really old pics. Can't wait for the sun shining again and no mud spread all over the place, so wearing my new shoes won't be diagnosed like a mental illness.

WAIT

Na blogu se snažím být co nejméně osobní, ale momentálně cítím potřebu se vypsat (paradoxně, když mi nějak dochází slova). Konec roku 2015 byl divný. Nejhorší momenty střídaly krásné zážitky. Hlavně jsem měla jaksi problémy v mezilidských vztazích a také jsem ztratila pár důležitých lidí.   Nejen lidí. V listopadu nám nečekaně zemřel pes. Často slýchávám a čtu, že by pejskaři nemohli bez svého věrného přítele žít a popravdě jsem se tomu smála, vždyť je to nakonec jenom pes, i když věrný, milý, hravý, úžasný atd. Ale...pořád na něj myslím, pořád slyším jeho chrápaní pod mou postelí a občas se těším, až ho vezmu na procházku. Nevěřila bych, že to tak bude, ale nakonec...myslím, že spousta z vás mi potvrdí, že pes (jakékoliv zvíře) je ta nejlepší spřízněná duše.

I'm not very personal here on the blog, but I have the need to write everything down (quite a paradox, when I'm out of words). The end of 2015 was weird. The worst moments were changing to the best. The main problem were interpersonal relationships, I've lost some important people, too. Not only the people. In November unexpectedly died our dog. I hear and read often that any doglover couldn't live without his dog and speaking the truth I laughed at it, it's just a dog, after all. But...I'm thinking about him anytime of the day, I still hear his snoring under my bed, sometimes I can't wait to take him outside don't realizing I can't. I didn't believe it until it happened to me. I think a lot of you can confirm dog (or any other animal) is really man's best friend.

THAT'S MY FACE

Tohle není nová záležitost, nejdříve jsem jí viděla u Adély a pak i na ostatních blozích a tak jsem si řekla Proč ne?...Aspoň uvidíte mou pravou tvář. Hehe.

This isn't a new thing, I first saw this kind of post by Adéla and then few other bloggers did it so then I was like Why not?...You'll see my real face at least. Haha.

NEXT YEAR, PLEASE

Tak nám to zase uteklo - popravdě, ne. Ne, že bych si netrpělivě odškrtávala políčka v kalendáři, ale je to, jako bych nepřetržitě (a tudíž bez přemýšlení) pila vodu ze sklenice a najednou ji vypila do dna.  Z roku 2015 mi už zbývá jen pár dní, ale já z toho samozřejmě nebudu dělat vědu. Vlastně mi jen došlo, že mi zase někdo bude tvrdit, že si můžu stoupnout na startovní čáru a začít běžet od začátku. Všichni, myslím, tušíme, že tak to není. Žádný start se nekoná, zase si jen přicinkneme novými skleničkami a začneme pít  tu starou známou vodu.

New year's coming quickly - honestly, no. I don't say I've been impatiently checking off  the boxes in a calendar, but I feel like I had been constantly drinking water from a glass and drank it to the bottom stealthily. Only few days are left for the year 2015, but I won't make a big deal of it. Actually, I just realized that someone will say to me, like every year, I can stand on the starting line and begin to run from the beginning. Everyone know it's not true. New start won't happen, like every year, we're just going to propose a toast with new glasses and drink the good ol' water.

WISHLIST, AGAIN

---

I WAS REALLY, REALLY GOOD THIS YEAR. 
                     LIKE. REALLY.

---

Doufejme, že Ježíšek bude shovívavý.

Let's hope Santa will be lenient.

Hat - Tonak

Cardigan - Verchia

Neckerchief - ASOS

Trainers - Botas66