Feel the happiness

Hned, jakmile jsem vyběhla z vody, lehla jsem si na deku. Pořád nás otravovali brouci, i vedro, které ale ve stínu bylo snesitelné.
A pak jsem se nadechla, zavřela oči, a citíla lehký vánek, šumení listů, vzdálený křik lidí a citíla pocit štěstí. Díky Bohu netrval dlouho, protože pak by už nebyl tak nádherný. Co trvá příliš dlouho, nemůže být nádherné. A navíc by se ten pocit znevážil. A to já nechci.
V tu chvíli ale bylo nádherné, že jsem citíla, že teď, v tento moment, k životu nic nepotřebuju, jen dýchat vzduch a cítit ten svět kolem sebe. A s překvapením jsem zjistila, že tyto pocity se u mně objevují častěji. Možná, že už jsem přišla na kloub tomu, čemu se říká "následuj své srdce i rozum" nebo "věřit svému instinktu".
No, to je jedno, věřím, že v létě se takových pocitů nabažíte až až.